Volkswagen přenáší svoji krizi na úspěšnější Škodu Auto. Škoda má více než dvojnásobnou marži než celý koncern, její zaměstnanci by ale v důsledku zmrazení mezd čelili jejich reálnému propadu minimálně o zhruba deset procent

Požadavek Volkswagenu na zmrazení mezd zaměstnanců Škody Auto až do roku 2030 je závažným signálem. Naznačuje, že problémy německého automobilového průmyslu se stále výrazněji přelévají do Česka, a to i do podniků, kterým se samotným ekonomicky daří. Volkswagen se podle odborů snaží přenést část nákladů své rozsáhlé restrukturalizace také na zaměstnance úspěšnějších koncernových značek.

Právě hospodářské výsledky Škody Auto činí požadavek na plošné zmrazení mezd zvláště kontroverzním. Česká automobilka v letošním prvním pololetí zvýšila provozní zisk meziročně o více než šest procent na 1,37 miliardy eur. Její provozní marže dosáhla 8,5 procenta, zatímco celý koncern Volkswagen vykazoval marži pouze 3,8 procenta. Škoda tedy patří k těm částem koncernu, které jeho hospodaření výrazně podporují, nikoli k těm, které jej stahují ke dnu.

Z pohledu německé centrály ovšem snaha o omezování mzdových nákladů určitou logiku má. Volkswagen čelí rostoucí konkurenci čínských automobilek, vysokým výrobním nákladům, slabšímu odbytu na některých klíčových trzích i nákladné transformaci směrem k elektromobilitě. Snaží se proto snižovat náklady v celém koncernu bez ohledu na dosavadní úspěšnost jednotlivých značek.

Takový postup však může být kontraproduktivní. Pokud mateřská společnost začne příliš zatěžovat své nejvýkonnější části, riskuje oslabení právě těch podniků, které jí pomáhají překonávat krizi.

Zmrazení mezd navíc znamená jejich reálné snižování. Pokud by inflace v příštích čtyřech letech dosahovala průměrně 2,5 procenta ročně, kupní síla nezměněné mzdy by se snížila přibližně o devět procent. Při současném omezení prémií a bonusů by byl propad celkových reálných výdělků ještě výraznější.

Celá situace má přitom svůj makroekonomický rozměr. Česká národní banka již delší dobu upozorňuje, že mzdy v tuzemsku rostou příliš rychle vzhledem k vývoji produktivity a inflačnímu cíli. Podle analýzy ČNB ze srpna letošního roku činí dlouhodobě rovnovážný růst mezd přibližně 4,5 procenta ročně, zatímco v letech 2024 a 2025 mzdy rostly tempem 6,6 procenta.

Z tohoto pohledu by zpomalení mzdového růstu v automobilovém průmyslu mohlo působit protiinflačně. Snižovalo by růst výrobních nákladů a zároveň tlumilo spotřební poptávku zaměstnanců. To by za jinak stejných okolností mohlo ČNB usnadnit boj s inflací a omezit potřebu udržovat vyšší úrokové sazby.

Je však třeba rozlišovat mezi zpomalením růstu mezd a jejich úplným zmrazením. Zatímco první může představovat žádoucí návrat k udržitelnému vývoji, druhé by zejména při současném omezování bonusů mohlo znamenat nepřiměřený zásah do kupní síly zaměstnanců. Navíc úspěšná exportní automobilka představuje odlišný případ než některé sektory domácích služeb, kde se mzdové tlaky mohou bezprostředněji promítat do spotřebitelských cen.

Významná je také skutečnost, že reálné mzdy v Česku teprve letos překonaly svoji předpandemickou úroveň. Nominální růst výdělků tak zčásti představuje dohánění kupní síly ztracené během inflační vlny, nikoli automaticky nepřiměřené mzdové požadavky.

Z makroekonomického hlediska by dlouhodobé zmrazení výdělků ve Škodě oslabilo spotřební poptávku zejména na Mladoboleslavsku, Rychnovsku a Trutnovsku. Automobilka prostřednictvím mezd svých zaměstnanců podporuje rozsáhlou síť místních obchodů, služeb i dalších podnikatelů.

Ještě závažnější než samotné zmrazení mezd je však upozornění vedení automobilky, o němž informují odbory, na možné ohrožení vytížení českých závodů a zaměstnanosti. Projevuje se tak dlouhodobá zranitelnost české ekonomiky, která silně navázána na automobilový průmysl a strategické rozhodování zahraničních vlastníků.

O budoucím rozdělení výroby a investic se totiž nerozhoduje pouze podle aktuální ziskovosti jednotlivých závodů. Významnou úlohu mohou hrát také strategické zájmy koncernu, politické tlaky či snaha udržovat zaměstnanost v Německu.

Česká Škoda se tak může dostat do prazvláštní situace, kdy její zaměstnanci budou nuceni přistoupit na mzdové oběti navzdory dobrým hospodářským výsledkům, aniž by jim to automaticky zajistilo dlouhodobou perspektivu výroby.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank