Mimořádné sektorové daně pro rafinérský sektor - otázky a odpovědi. Co je rafinérská marže? Co přesně se bude zdaňovat?

Jde zjednodušeně o rozdíl mezi hodnotou výrobků, které rafinerie z ropy vyrobí a prodá, a náklady na pořízení spotřebované ropy. Mimořádná situace spočívá v tom, že se ceny surové ropy stabilizovaly nebo klesaly rychleji než ceny hotových produktů, zejména motorové nafty. Rozdíl mezi cenou vstupu a hodnotou výsledných produktů se proto výrazně zvětšil.

Zdaňovat se nebude obrat, každý litr paliva ani celá rafinérská marže. Předmětem daně bude pouze nárůst hrubé marže proti roku 2025.

Základ daně bude vypočítán jako rozdíl mezi hrubou marží za roky 2026 a 2025, stejně tak mezi roky 2027 a 2025. Daň bude činit 50 % z tohoto rozdílu.

Podle veřejně dostupných údajů lze očekávat, že fakticky půjde o jednoho poplatníka. V České republice jsou dvě rafinerie, v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, obě ale provozuje jedna právnická osoba.

Zákon nicméně není napsán pro konkrétní společnost. Stanovuje obecné podmínky a bude se vztahovat na každý současný nebo budoucí subjekt, který je splní. Konečné posouzení bude vycházet z konkrétních účetních údajů jednotlivých daňových subjektů.

Mimořádný ekonomický efekt, na který návrh reaguje, vznikl především mezi cenou surové ropy a cenami rafinovaných produktů. Jde tedy o rafinérskou, nikoliv maloobchodní marži. Marže distributorů a čerpacích stanic stát sleduje samostatně a v průběhu cenové krize u nich využil jiná opatření, včetně regulace maximálních marží. Ty se i díky tomu v současnosti drží na standardních úrovních okolo 2 Kč / litr paliva.

Nikoliv, prostor domácího výrobce pro zvýšení ceny omezuje evropský trh a konkurence dovozů. V roce 2025 pokrýval dovoz přibližně 42 procent české spotřeby motorové nafty. Pokud by proto domácí rafinerie zvýšila cenu výrazně nad úroveň evropských kotací a nákladů na dovoz, zahraniční dodavatelé by získali cenovou výhodu a tuzemský výrobce by riskoval ztrátu zákazníků.

Vyšší prodejní cena by mu navíc zvýšila hrubou marži, a tedy také základ mimořádné sektorové daně.

Protože mimořádné rafinérské marže vznikají právě v roce 2026 v přímé souvislosti s nepředvídatelnou geopolitickou krizí. Pokud by se daň vztahovala až na rok 2027, podstatná část mimořádných výnosů, na které návrh reaguje, by zůstala mimo její působnost.

Zpětné zohlednění roku 2026 zároveň znemožňuje, aby se dotčené společnosti předem přizpůsobily nové dani pouze s cílem snížit svou daňovou povinnost. Omezuje tedy prostor pro účelovou daňovou optimalizaci, přesouvání výnosů nebo nákladů a další změny motivované pouze připravovaným zdaněním.

Díky tomu může být sazba stanovena na nižší úrovni, než kdyby zákon musel rozsáhlou optimalizaci předvídat a kompenzovat.

Ministerstvo financí návrh nepovažuje za nepřípustnou pravou retroaktivitu. Zákon zpětně nemění právní následky, které již nastaly. Ekonomické skutečnosti vzniklé v průběhu roku 2026 použije jako podklad pro vznik a výpočet daňové povinnosti po nabytí účinnosti zákona.

Retrospektivní působnost návrhu je odůvodněna mimořádnou a nepředvídatelnou geopolitickou situací a legitimním veřejným zájmem na zmírnění jejích dopadů na spotřebitele a veřejné rozpočty. Přiměřenost opatření současně zajišťuje, že se zdaňuje pouze 50 procent nárůstu hrubé marže nad úroveň roku 2025, běžná marže zůstává nedotčena, daň je uznatelným nákladem a celé opatření je omezeno pouze na roky 2026 a 2027.

Návrh sleduje legitimní veřejný zájem. Geopolitická krize přinesla domácnostem, firmám a veřejným rozpočtům mimořádné náklady, zatímco rafinérský sektor v důsledku stejné situace dosáhl mimořádného nárůstu marží. Je proto legitimní požadovat, aby se tento sektor přiměřeně podílel na financování nákladů spojených s krizí.

Dotčené společnosti zároveň nemohly legitimně očekávat vznik nepředvídatelného konfliktu, narušení světového trhu s ropou ani následný mimořádný růst rafinérských marží. Tyto dodatečné výnosy nebyly výsledkem dlouhodobých investičních rozhodnutí, inovací nebo vyšší efektivity a společnosti s nimi nemohly počítat ve svých dlouhodobých podnikatelských plánech. Stejně tak neexistuje obecné legitimní očekávání, že se právní řád nebo daňový režim nemůže v reakci na mimořádnou krizi změnit.

Přiměřenost návrhu zajišťuje několik pojistek:

• zdaňuje se pouze nárůst hrubé marže nad úroveň roku 2025, nikoliv běžná marže;
• sazba činí 50 procent, takže druhá polovina mimořádného nárůstu zůstává poplatníkovi;
• daň bude daňově uznatelným nákladem;
• opatření je dočasné a vztahuje se pouze na roky 2026 a 2027;
• dopadá obecně na všechny subjekty stejného druhu, které splní zákonné podmínky;
• jednotlivé parametry daně vycházejí z objektivních ekonomických kritérií a nejsou stanoveny libovolně.

Daň proto nemá rdousící ani likvidační charakter. Neodebírá běžné výnosy potřebné pro standardní provoz a rozvoj společnosti, ale pouze část mimořádného nárůstu marže způsobeného vnějšími okolnostmi.

Veřejný zájem na zmírnění dopadů krize a stabilizaci veřejných financí je tak vyvažován omezenou sazbou, zachováním poloviny mimořádné marže, daňovou uznatelností a časovým omezením opatření. Právě souhrn těchto prvků činí retrospektivní působnost návrhu přiměřenou a ústavně obhajitelnou.