Best in diesel: nafta v Česku zdražovala v srpnu nejvýrazněji v EU. Hojili se čerpadláři na lidech po skončení vládní regulace?

Česko má jedno nepříjemné evropské prvenství. Podle srpnových dat Eurostatu zdražovala nafta v tuzemsku meziměsíčně nejvýrazněji v celé Evropské unii, zhruba o 14 procent (viz graf níže). Na první pohled se nabízí jednoduché vysvětlení: 19. července skončila vládní regulace marží čerpacích stanic, takže si pumpaři v následujících týdnech mohli začít kompenzovat období, kdy jim stát výši marže omezoval. Tak jednoduché to ale není.

Český červencový zlom byl totiž dvojí. Vláda od 20. července nejen zrušila regulaci marží, ale současně skončilo i mimořádné snížení spotřební daně z nafty o 1,939 koruny na litr. Po započtení DPH představovala tato daňová úleva zhruba 2,35 koruny na litr konečné ceny. Část následného zdražení nafty tak nevytvořily čerpací stanice, nýbrž stát návratem ke standardní sazbě spotřební daně.

Navíc je třeba správně číst samotnou statistiku Eurostatu. Srpnových zhruba čtrnáct procent neznamená, že litr nafty mezi 1. a 31. srpnem zdražil o čtrnáct procent. Jde o meziměsíční změnu cenové hladiny, tedy o srovnání srpnových cen s červencovými. A červencový průměr ještě z větší části zachycoval režim nižší daně a regulovaných marží. Srpnový údaj proto v sobě nese i část cenového skoku, který nastal už po 19. červenci.

Ostatně ČSÚ uvádí, že nafta se v srpnu prodávala v průměru za 44,98 koruny za litr, nejdráže od října 2022. Pohonné hmoty a maziva byly meziročně dražší o 26,2 procenta, zatímco v červenci šlo o růst o 16,8 procenta.

Teze, že se čerpadláři po skončení regulace začali na řidičích „hojit“, tedy není nesmyslná, ale samotné srpnové prvenství ji nedokazuje. Aby bylo možné takový závěr učinit, bylo by třeba od konečné ceny odečíst vliv vyšší spotřební daně a změnu evropské velkoobchodní ceny nafty. Teprve to, co zbude, může vypovídat o změně distribuční a maloobchodní marže.

Důležitou nápovědu dává i vývoj v jiných evropských zemích. Už v červenci zdražila nafta meziměsíčně v Polsku o 13,4 procenta, v Německu o 12,7 procenta a v Řecku o 12,1 procenta, zatímco v celé EU jen o 4,3 procenta. Prudké národní výkyvy tedy mohou vznikat i kvůli změnám daní, podpůrných režimů či odlišnému přenosu velkoobchodních cen, aniž by musely automaticky znamenat mimořádný růst marží pump.

Český případ je nicméně podezřele načasovaný. Ještě v červnu naopak nafta v Česku zlevnila meziměsíčně o 11,3 procenta, což byl největší pokles v celé EU. O několik týdnů později skončila regulace i daňová úleva a Česko se přesunulo na opačný konec evropského žebříčku. Přesnější závěr tedy zní: část mimořádného srpnového růstu české nafty je téměř jistě důsledkem ukončení státních zásahů, ale nelze ji celou připsat vyšším maržím čerpacích stanic.

Významnou část vysvětluje návrat vyšší spotřební daně a svůj díl sehrál také vývoj velkoobchodních cen.

Zajímavé přitom je, že vláda nyní sama dochází k závěru, že volný režim nestačí. Od října znovu obnovuje regulaci, tentokrát s marží 2,50 koruny na litr, tedy ještě nižší než v předchozím režimu, a zároveň opět snižuje spotřební daň z nafty o 1,939 koruny na litr. Maximální cena se bude počítat z třídenního průměru velkoobchodních cen společností Orlen, MOL, ČEPRO a kotací Platts plus regulovaná marže.

To samo o sobě není důkaz, že čerpadláři v srpnu nepřiměřeně zvyšovali marže. Je to ale poměrně výmluvná pointa: 19. července stát odstranil současně daňovou úlevu i regulaci marží. O dva měsíce později, po mimořádném zdražení nafty, zavádí obojí znovu.

Titulek „Best in diesel“ proto dává smysl. Jen s dovětkem: české prvenství si mezi sebe pravděpodobně rozdělili trh, stát a možná i čerpadláři. Kolik připadá na každého z nich, samotný žebříček Eurostatu říci neumí.

Lukáš Kovanda, Ph.D.

Hlavní ekonom, Trinity Bank