Poraženým německých voleb je i euro. Politický problém Evropy se stává problémem její měny

Jedním z poražených německých zemských voleb je vedle CDU kancléře Friedricha Merze také euro. Výsledky zvyšují politickou rizikovou přirážku, kterou budou investoři v příštích měsících požadovat při držbě evropských aktiv. Přitom měnový kurz může být jedním z hlavních „ventilů“, jimiž se toto rostoucí politické riziko projeví.

V Meklenbursku-Předním Pomořansku zvítězila AfD s 38,2 procenta hlasů, zatímco CDU získala pouze 4,9 procenta a vůbec poprvé v historii neprošla do zemského parlamentu. Pro Merzovu stranu jde o další těžký úder pouhé dva týdny poté, co v Sasku-Anhaltsku získala jen 17,2 procenta, zatímco AfD tam dosáhla 43,8 procenta.

Pro finanční trhy je podstatné zejména to, že politické oslabení německé vlády přichází v době, kdy Německo potřebuje provádět hospodářské reformy, řešit slabý růst a současně nést značnou část evropských výdajů na obranu a bezpečnost. Čím slabší bude Merzova politická pozice, tím komplikovanější může být prosazování nepopulárních reforem. Volební výsledky dále komplikují německou koaliční politiku a zvyšují nejistotu kolem schopnosti vlády svou ekonomickou agendu uskutečnit.

Samotný německý dluh přitom zatím takovou nervozitu nevykazuje. Německé státní dluhopisy si dál zachovávají postavení jednoho z hlavních evropských bezpečných aktiv. To je důležité: jestliže investoři nechtějí výrazně prodávat německé bondy, ale současně chtějí snížit expozici vůči rostoucímu evropskému politickému riziku, přirozeným místem, kde se toto riziko může projevit, je právě euro.

Pro evropskou měnu je navíc nepříjemné, že německá politická nejistota nepřichází izolovaně. Francie vstupuje do období před prezidentskými volbami roku 2027 s vysokým rozpočtovým deficitem a rostoucí nedůvěrou investorů vůči tamním veřejným financím. Rozdíl mezi výnosem desetiletých francouzských a německých dluhopisů minulý týden překonal jeden procentní bod, což se stalo poprvé od období dluhové krize eurozóny.

Trh tak současně přeceňuje politické riziko ve dvou největších ekonomikách eurozóny. Německo se potýká s rostoucí fragmentací politické scény a oslabováním tradičních stran, Francie s kombinací politické nejistoty a problematických veřejných financí. To je pro euro nebezpečnější než jeden špatný hospodářský údaj, protože politické riziko se obtížně řeší měnovou politikou Evropské centrální banky.

Bezprostředně přitom mohou euro srážet ještě i jiné faktory, například vývoj cen energií či očekávání dalších kroků Fedu a ECB. Americká centrální banka navíc minulý týden zvýšila sazby a naznačila možnost dalšího zpřísňování, což samo o sobě představuje pro dolar podporu a pro euro další protivítr.

Výsledek německých voleb značí, že společné evropské měně přibývá další riziková přirážka. Ještě před několika měsíci se investoři při hodnocení eura soustředili hlavně na úrokový diferenciál, energetickou situaci a růst eurozóny. Stále více k nim nyní musejí přidávat také otázku politické stability Německa a Francie, dvou vůdčích ekonomik eurozóny.

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom,Trinity Bank