Oblíbené keře opouštějí zahrady. Vědci zmapovali skalníky, které se šíří českou krajinou

Největší druhovou rozmanitost skalníků najdeme v Himálaji, Tibetu a horských oblastech Číny. Mnohé druhy se ale díky pěstování rozšířily daleko za hranice svého původního areálu.

Zahradní ozdoba s cestovními sklony

Skalníky se vysazují jako půdopokryvné rostliny, živé ploty nebo solitéry v soukromých zahradách i veřejné zeleni. Oblíbené jsou pro nenáročnost, bohaté kvetení, barevné plody a u některých druhů také výrazné podzimní zbarvení listů. Jejich květy poskytují potravu opylovačům a plody vyhledávají ptáci.

Právě ptáci však současně pomáhají skalníkům překonávat hranice zahrad a parků. Po konzumaci plodů roznášejí semena do okolní krajiny, někdy i na značnou vzdálenost. Nové rostliny se pak objevují na zdech, železničních náspech, hřbitovech, v opuštěných lomech, křovinách, lesích nebo na suchých skalnatých svazích.

„Skalníky jsou cenné a atraktivní okrasné dřeviny. Některé druhy ale mají velmi dobrou schopnost samovolného šíření. Z výsadeb se jejich semena dostávají do okolí především prostřednictvím ptáků a mladé rostliny se dokážou uchytit nejen v okolí výsadeb v sídlech, ale také v polopřirozených až přírodních biotopech,“ vysvětluje Jiří Velebil z odboru kulturní krajiny a sídel VÚK.

V české přírodě již roste 22 nepůvodních druhů

Vědci v České republice rozlišili dva domácí druhy skalníků a 22 nepůvodních druhů, které již byly nalezeny zplanělé ve volné krajině. Do nově sestaveného určovacího klíče zahrnuli i domácí druhy, protože právě s nimi byla v minulosti celá řada nepůvodních druhů zaměňována.

Nejrozšířenějším nepůvodním skalníkem je u nás skalník rozkladitý (Cotoneaster divaricatus). Výzkumníci jej již označují za zdomácnělý neofyt – tedy nepůvodní rostlinu zavlečenou v novověku, která se v české přírodě rozmnožuje a udržuje bez přímé pomoci člověka. Většina ostatních nepůvodních skalníků zatím zplaňuje pouze místně, v okolí okrasných výsadeb. To však neznamená, že se jejich rozšíření nemůže v budoucnu zvětšovat.

„Zplanělý výskyt ještě automaticky neznamená, že jde o invazní druh. Je ale důležité jednotlivé nálezy správně určit a sledovat jejich další vývoj. Jedině dlouhodobá data nám ukážou, které druhy zůstávají v blízkosti původních výsadeb a které se začínají šířit krajinou,“ upozorňuje Jiří Velebil.

Pod jedním jménem se skrývalo několik různých druhů

Spolehlivé určování skalníků je obtížné. Jednotlivé druhy se mohou lišit jen nenápadnými znaky – například tvarem a ochlupením listů, uspořádáním větévek, barvou květů nebo velikostí a tvarem plodů. Situaci komplikuje také polyploidie, tedy zmnožení počtu chromozomových sad, hybridizace a apomixie, při níž rostlina vytváří semena bez běžného oplození. Přibližně 90 procent druhů skalníků se rozmnožuje právě apomikticky. Jejich potomstvo si proto obvykle zachovává stejný soubor znaků jako mateřská rostlina.

V minulosti navíc docházelo k chybnému určování nejen v terénu, ale i v zahradnické praxi a botanických sbírkách. Typickým příkladem je skalník vodorovný (Cotoneaster horizontalis). Pod tímto názvem byly dlouho evidovány nejméně tři další podobné druhy, což se následně promítlo také do floristických databází a údajů o jejich rozšíření. „Správné jméno rostliny není jen akademický detail. Pokud zaměníme několik druhů za jediný, můžeme získat zkreslenou představu o jejich početnosti, rozšíření i schopnosti pronikat do cenných přírodních lokalit. Nový určovací klíč má pomoci tato starší nedorozumění postupně napravovat,“ říká Jiří Velebil.

Výzkum odhalil skutečné složení často zaměňované příbuzenské skupiny

Na obecný přehled navázala podrobná studie pěti pěstovaných a zplaňujících druhů ze skupin Horizontales a Nitentes. Konkrétně jde o skalník vystoupavý (Cotoneaster ascendens), skalník rozkladitý (C. divaricatus), skalník Hjelmqvistův (C. hjelmqvistii), skalník vodorovný (C. horizontalis) a skalník lesklý (C. nitens).

Právě druhy ze skupiny Horizontales patří k často pěstovaným skalníkům. Typický je pro ně nižší vzrůst, červené plody a větévky uspořádané do nápadného vzoru připomínajícího rybí kostru. Jejich vzájemná podobnost však v minulosti vedla k častým záměnám. Podrobný průzkum například ukázal, že na jižním svahu vrchu Květnice u Tišnova tvoří převážnou část zplanělé populace skalník vystoupavý. Dříve byly tamní keře považovány především za skalník vodorovný. Ten byl při podrobné kontrole nalezen jen v jediném exempláři.

Herbáře, živé sbírky i údaje od veřejnosti

Při výzkumu vědci pracovali s herbářovými položkami nasbíranými na území České republiky, živými rostlinami z Dendrologické zahrady v Průhonicích a Botanické zahrady a arboreta Mendelovy univerzity v Brně i s odbornou literaturou.

Pro zpřesnění současného rozšíření využili také databáze Pladias a iNaturalist. Záznamy z občanské vědy však odborně kontrolovali a do výzkumu zahrnuli pouze případy, u nichž nebyly pochybnosti o určení druhu ani o tom, že rostlina skutečně zplaněla. Výsledkem je určovací klíč doplněný podrobnými popisy, diagnostickými znaky a perokresbami listů, květů, plodů i dalších důležitých částí rostlin. Pomůcka může sloužit botanikům, studentům, pracovníkům ochrany přírody i správcům veřejné zeleně.

Včasné rozpoznání pomůže chránit cenné lokality

V některých evropských zemích už vybrané druhy skalníků vykazují invazní chování. Problematické mohou být zejména na suchých vápencových svazích, pobřežních dunách nebo v dalších biologicky cenných stanovištích s výskytem ohrožených rostlin.

Výzkum českých populací proto pokračuje. Některé herbářové nálezy stále čekají na jednoznačné určení a vědci chtějí podrobně zpracovat také další příbuzenské skupiny. „Naším cílem není skalníky z výsadeb plošně odmítat. Potřebujeme ale vědět, které druhy pěstujeme, jak se chovají mimo kulturu a kde mohou představovat riziko. Správné určování a průběžné sledování výskytu nám umožní reagovat včas, než se případné šíření stane obtížně zvládnutelným,“ uzavírá Jiří Velebil.

Popisky k fotkám:

1/ Skalník vystoupavý (Cotoneaster acendens) je velmi podobný skalníku vodorovnému (Cotoneaster horizontalis). Skutečnost, že zplaňuje do české přírody byla odhalena až podrobným studiem herbářových sbírek a terénním průzkumem.

2/ Skalník Hjlemqvistův (Cotoneaster hjelmqvistii) zplanělý ve spáře chodníku v intravilánu Nového Města nad Metují.

3/ Silně ohrožený domácí druh, skalník černoplodý (Cotoneaster laxiflorus) rostoucí v přírodní památce Čubernice u Plumlova.