Přehled jednání Ústavního soudu pro 39. kalendářní týden roku 2026

III. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 22.09.2026 10:00 do: 22.09.2026 10:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: III. senát
Spisová značka: III. ÚS 848/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: Mgr. Daniela Zemanová
Návrh na přezkoumávané akty: Ústavní stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. března 2026, sp. zn. 61 To 158/2026
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: SFERIS česká konstrukční, s. r. o., zast. Mgr. Šimonem Machem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Rozhodnutím městského soudu byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti usnesení policie, kterým bylo rozhodnuto o zajištění finančních prostředků ve výši 1 600 000 Kč na bankovním účtu stěžovatelky. Městský soud dospěl k závěru, že stížnost byla podána osobou zjevně neoprávněnou. Za stěžovatelku podala stížnost osoba, která se označila jako prokurista, avšak v době podání stížnosti jím podle zápisu v obchodním rejstříku nebyla. Zmocnění v listinné podobě ke stížnosti nepřiložila. Tato osoba byla pouze zapsána jako osoba jednající za jednatele stěžovatelky (jinou společnost s ručením omezeným), avšak pouze do dne 16. 12. 2025 (stížnost byla podána dne 23. 1. 2026).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že městský soud rozhodl v rozporu se zákonnou úpravou prokury. Podle stěžovatelky je zápis prokury do obchodního rejstříku pouze deklaratorní, městský soud tedy pochybil, omezil-li se při přezkumu existence prokury toliko na nahlédnutí do obchodního rejstříku. Podle stěžovatelky nelze stížnost zamítnout pouze z důvodu opomenutí přiložení listiny prokazující prokuru. Nedoložení zmocnění je však především odstranitelnou překážkou řízení, soud měl tedy povinnost vyzvat stěžovatelku k předložení listiny o udělení prokury a stanovit jí k tomu přiměřenou lhůtu.

I. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2026 13:30 do: 23.09.2026 14:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: I. senát
Spisová značka: I. ÚS 3430/25
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: JUDr. Tomáš Langášek LL.M.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. srpna 2025 č. j. 39 Co 161/2025-1404, ve znění opravného usnesení ze dne 19. září 2025 č. j. 39 Co 161/2025-1414, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. ledna 2025 č. j. 66 Nc 2578/2023-1023
Stručná charakteristika: nejlepší zájem dítěte v kontextu mezinárodního únosu
Označení navrhovatelů: A. A. a B. B.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Nyní devítiletý chlapec žil se svými rodiči ve společné domácnosti v České republice až do jejich rozchodu v roce 2022. V květnu následujícího roku odcestovala matka s chlapcem na Slovensko, odkud matka pochází a kde má sociální zázemí. Nejprve přislíbila návrat s nezletilým během následujícího měsíce, později však otce kontaktovala právní zástupkyně matky s tím, že na Slovensku zůstanou trvale. O svém nesouhlasu otec matku informoval, přičemž se tak pobyt chlapce na Slovensku stal protiprávním. V srpnu 2023 podal otec k obvodnímu soudu návrh na rozhodnutí soudu o režimu péče o nezletilého a následně rovněž řadu návrhů na vydání předběžných opatření (nahrazení souhlasu matky s docházkou nezletilého do otcem vybrané školy, určení bydliště). Paralelně byly podány také návrhy ke slovenským soudům. Před přemístěním na Slovensko navštěvoval chlapec předškolní vzdělávání a mimoškolní aktivity v České republice, po přemístění se tyto aktivity přesunuly zejména na Slovensko, byť v době pobytu u otce zůstala část původních aktivit zachována. Obvodní soud rozsudkem svěřil chlapce do střídavé péče rodičů s převahou péče matky, určil otci výši výživného, určil bydlištěm chlapce bydliště otce v České republice i bydliště matky ve Slovenské republice, zamítl návrh otce na nahrazení souhlasu matky se školní docházkou v České republice, udělil souhlas za otce se školní docházkou nezletilého na Slovensku a zamítl návrh otce uložit matce povinnost navrátit nezletilého do České republiky. Proti tomuto rozsudku podali oba rodiče odvolání. Městský soud změnil rozložení péče rodičů tak, že mírně modifikoval poměr péče mezi matkou a otcem, změnil výrok, týkající se výživného obou rodičů, a řízení o návrhu na vydání nezletilého do České republiky zastavil. Městský soud zaujal jednoznačný závěr, že přemístění nezletilého na Slovensko matkou bylo protiprávní. Přesto zdůraznil, že primárním hlediskem pro jeho rozhodování je nejlepší zájem nezletilého. Rozsah péče upravil oproti obvodnímu soudu tak, že dítě svěřil do péče otce každý třetí týden v měsíci ne už od středy, ale až od pátku do neděle následujícího týdne (tedy přibližně 10 dní). Přihlédl přitom k vyjádřenému přání nezletilého a potřebě sladění se školní docházkou. Nižší poměr péče otce během školního roku kompenzoval v rámci letních prázdnin, kdy má otec o syna pečovat po převážnou dobu letních prázdnin (prakticky jen s výjimkou dvou týdnů uprostřed prázdnin). Při rozhodování o školní docházce shledal, stejně jako obvodní soud, že je nevhodné, aby nezletilý navštěvoval dvě školy, navíc jednu na Slovensku a druhou v České republice. Rozhodnutí o zastavení řízení o návrhu na vydání nezletilého do České republiky založil na tom, že pravomoc k takovému rozhodnutí mají slovenské soudy (jak ostatně bylo potvrzeno tamními soudy, které v mezidobí pravomocně rozhodly, že je matka povinna nezletilého navrátit do České republiky).

Ústavní stížnosti proti rozsudkům obou soudů podali otec a syn, zastoupený kolizním opatrovníkem. Otec prostřednictvím ústavní stížnosti napadá rozhodnutí obvodního i městského soudu v rozsahu rozhodnutí o péči, výživném, určení bydliště, o nahrazení souhlasu rodičů se školní docházkou a také o rozhodnutí, kterým bylo zastaveno řízení o navrácení nezletilého. Domnívá se, že napadenými rozhodnutími nebyly dodrženy mezinárodní závazky vyplývající zejména z Úmluvy o občanskoprávních aspektech mezinárodních únosů dětí publikované sdělením č. 34/1998 Sb. (Haagská úmluva) a došlo k aprobaci protiprávního jednání matky, spočívajícího v únosu nezletilého na Slovensko. Rovněž namítá, že řízení bylo zatíženo výraznými průtahy. Nezletilý v ústavní stížnosti také poukazuje na nepřiměřenou délku řízení a na to, že soudy nedostatečně hodnotily jeho nejlepší zájem, když podpořily protiprávní postup matky.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2026 15:00 do: 23.09.2026 15:30
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 925/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: prof. JUDr. Zdeněk Kühn Ph.D., LL.M., S.J.D.
Stručná charakteristika: Advokátní tajemství v daňovém řízení
Označení navrhovatelů: NARIS Software s.r.o. zastoupená Mgr. Karlem Kadlecem, advokátem
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelka je právnickou osobou zaměřující se na poskytování softwarových řešení a poradenskou a konzultační činnost. Finanční úřad jí v roce 2021 dodatečně doměřil daň z příjmu právnických osob za rok 2016, nižší daňovou ztrátu z příjmů právnických osob za rok 2017 a penále. Jedním z důvodů bylo, že správce měl pochybnosti o faktickém vynaložení nákladů na právní služby advokáta, které se stěžovatelce nepodařilo rozptýlit. Po neúspěšném pokusu věc zvrátit u odvolacího finančního ředitelství se spor přesunul do správního soudnictví. Krajský soud však žalobu stěžovatelky zamítl a následně neuspěla ani s kasační stížností u Nejvyššího správního soudu. Správní soudy konstatovaly, že stěžovatelka ani po výzvách správce daně, které následovaly po zpochybnění jejích prvotních tvrzení, nepředložila žádné důkazní prostředky prokazující faktické uskutečnění právních služeb ani blíže nespecifikovala jejich druh, obsah a rozsah ve vazbě na účtovanou cenu. Správní soudy se proto ztotožnily se závěry daňových orgánů, že stěžovatelka důkazní břemeno neunesla. Soudy nepřisvědčily námitce, že postupem správce daně došlo k faktickému podmínění daňové účinnosti nákladů na právní služby prolomením důvěrnosti vztahu mezi advokátem a klientem. Správce daně povinnost mlčenlivosti podle zákona o advokacii respektoval; tato povinnost ale daňový subjekt nezbavuje daňových povinností ani nesnižuje důkazní břemeno, které jej podle § 92 odst. 3 daňového řádu tíží bez ohledu na povahu poskytované služby.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti zejména tvrdí, že daňové orgány a poté správní soudy nepřihlédly ke specifické povaze služeb advokáta. Proto podle ní vyložily daňové předpisy protiústavně.

IV. senát - veřejné vyhlášení nálezu
od: 23.09.2026 15:30 do: 23.09.2026 16:00
Typ jednání: veřejné vyhlášení nálezu
Označení senátu nebo pléna: IV. senát
Spisová značka: IV. ÚS 1391/26
Jednací místnost: I. poschodí, senátní místnost č. 152
Soudce zpravodaj: doc. JUDr. Michal Bartoň Ph.D.
Návrh na přezkoumávané akty: ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. března 2026 č. j. 25 Cdo 2287/2025-518
Stručná charakteristika: právo na soudní ochranu
Označení navrhovatelů: Mgr. J. K., Mgr. T. P.
Typ řízení: Řízení o ústavní stížnosti

Stěžovatelé jsou advokáti, kteří na základě smluv o trvalé spolupráci působili v mezinárodní advokátní kanceláři (v tomto řízení vedlejší účastnice). Spolupráce byla ukončena a mezi stranami došlo ke konfliktům. Stěžovatelům byly znepřístupněny jejich e-mailové schránky. Stěžovatelé se po kanceláři a jejích jednatelích (rovněž vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem) žalobou na ochranu osobnosti domáhali vyslovení omluvy a přiznání nemajetkové újmy ve výši 225 000 Kč pro každého z nich za porušení listovního tajemství, které mělo spočívat v nahlížení do obsahu e-mailové korespondence s klienty na adresách/ve schránkách ve tvaru jméno.příjmení@ název advokátní kanceláře. Současně tvrdili i narušení soukromé korespondence. Dalším podáním rozšířili žalobu mj. o vydání kompletního obsahu jejich e-mailových schránek. Obvodní soud jejich žalobu v celém rozsahu zamítl a jeho rozhodnutí poté potvrdil i městský soud, jehož rozsudek napadli stěžovatelé dovoláním. Vymezili čtyři dovolací otázky: a) zda e-mailová schránka zřízená odběratelem služeb pro dodavatele služeb pro účely vzájemné spolupráce (nikoliv v režimu zákoníku práce) obsahující dodavatelovo jméno a příjmení (např. jan.novak@firmaodberatele.cz), do které měl heslem chráněný přístup pouze dodavatel, je soukromou e-mailovou schránkou dodavatele a e-mail na ní doručený je soukromou elektronickou poštou; b) zda výše uvedená e-mailová schránka může obsahovat informace osobní povahy; c) zda je odběratel služeb oprávněn neomezeně procházet obsah výše uvedené e-mailové schránky a nakládat s jejím obsahem bez vědomí a souhlasu dodavatele; d) zda je v případě vztahu mezi podnikateli odběratel služeb po ukončení vzájemné spolupráce povinen vydat dodavateli služeb obsah dodavatelovy soukromé e-mailové schránky, kterou mu za účelem vzájemné spolupráce zřídil. Namítali, že odvolací soud zatížil řízení vadou opomenutých důkazů a že rozhodnutí je taktéž překvapivé, neboť městský soud změnil právní náhled na věc a přesto rozsudek obvodního soudu potvrdil. Uvedli, že obsah e-mailových schránek byl soukromou poštou a zákaz používat je k soukromé komunikaci ze smlouvy ani ze zákona nevyplýval. Domáhali se vydání kompletního obsahu e-mailových schránek, na který mají právo, ať již z titulu sféry osobní či pracovní, neboť i oni mají povinnost vykonávat advokacii řádně. Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl. Podle něj soudy srozumitelně vysvětlily, jak dospěly k právnímu závěru, že k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv stěžovatelů vedlejšími účastníky nedošlo.

Stěžovatelé porušení svých ústavně zaručených práv shledávají v tom, že Nejvyšší soud jejich dovolání odmítl pro nepřípustnost z důvodů, které ve skutečnosti nebyly naplněny. Nesouhlasí zejména se závěrem Nejvyššího soudu, že v dovolání předestřeli otázky, na jejichž vyřešení rozsudek odvolacího soudu nespočívá. Nejvyšší soud uvedl, že se stěžovatelé vydání obsahu e-mailové komunikace nedomáhali, přehlédl ale, že tento nárok byl předmětem řízení na základě usnesení o přípustnosti změny žaloby, kterým byl v žalobě přidán bod petitu, jímž se stěžovatelé domáhali vydání kompletního obsahu jejich e-mailových schránek. Nejvyšší soud podle nich rovněž přehlédl, že dovolání nesměřuje k řešení problematiky vyplývající z pracovněprávního vztahu (zaměstnanec – zaměstnavatel), ale k řešení problematiky vyplývající ze vztahu mezi podnikateli. Za nesprávný konečně považují rovněž závěr dovolacího soudu, že námitka opomenutých důkazů nepředstavuje důvod nesprávného právního posouzení a není proto samostatným dovolacím důvodem.