Česko každý rok ztratí přes 14 % pitné vody. Existuje technologické řešení problému

Současným tempem bude obměna vodovodní sítě trvat 240 let.

Ztráty klesají jen pomalu, spotřeba domácností roste

Podle Českého statistického úřadu se v roce 2025 ve vodovodních sítích fyzicky ztratilo 83,7 milionu m³ pitné vody. To odpovídá 110 % objemu vodní nádrže Rozkoš. V roce 2023 činily ztráty 85,1 milionu m³. Situace se tak zlepšuje, ale jen velmi pomalu. Z dat srovnávací analýzy Ministerstva zemědělství vyplývá, že ztráty se drží dlouhodobě kolem 80 až 85 milionů m³. Tlak na vodní zdroje se přitom nezmenšuje. Spotřeba domácností po letech šetření znovu roste, v roce 2025 dosáhla 89,7 litru na osobu a den oproti 86,7 litru v roce 2023.

„Když se bavíme o suchu, mluví se skoro výhradně o zadržování vody v krajině. To je ale jen jedna strana mince. Druhou stranou je, že vodou, kterou už máme vyčištěnou a v potrubí, plýtváme. Zhruba každý sedmý litr pitné vody se k odběrateli vůbec nedostane. U některých menších vodovodů přitom ztráty přesahují i 30 %,“ říká Martin Šmíd ze společnosti Servodata, která se věnuje chytrému měření (smart metering) a je součástí skupiny Moore Czech Republic.

Obnova sítě by současným tempem trvala 240 let

Srovnávací analýza Ministerstva zemědělství za rok 2024 hodnotila 2 243 vodárenských systémů, které pokrývají 98 % trhu s pitnou vodou. Celkem 209 z nich ztrácí více než 30 % vody určené k dodání, přičemž se u 193 z nich vysoké ztráty kombinují s nedostatečnou tvorbou prostředků na obnovu sítě. Téměř všechny tyto systémy patří do skupiny nejmenších obecních vodovodů. Dostatek prostředků na obnovu netvoří 1 997 z 2 243 systémů. Ročně se v Česku obnoví jen 0,41 % délky vodovodních řadů, což je zhruba 309 kilometrů z více než 75 tisíc kilometrů sítě. Tímto tempem by výměna celé sítě trvala přes 240 let.

Některé obce ztráty vůbec nesledují nebo nepoužívají vodoměry

Mnoho malých obcí navíc vůbec neví, kolik vody a kde ztrácí. Celkem 232 systémů, tedy více než desetina, vykázalo ve srovnávací analýze nulové ztráty. Ministerstvo zemědělství to interpretuje tak, že tyto obce ztráty vůbec nesledují nebo nepoužívají vodoměry.

„Malé obce s vlastním vodovodem bývají často v nejtěžší pozici. Sítě jsou staré, na plošnou výměnu potrubí nemají peníze a často ani nemají data, aby věděly, kde začít. Přitom ztráty v síti platí nakonec vždy odběratelé. Když obec dodá do sítě sto tisíc kubíků a vyfakturuje jen devadesát tisíc, náklady na výrobu a distribuci zbývajících deset tisíc kubíků nemizí. Promítnou se do nákladů vodárenského provozu, a tedy nakonec i do ceny vody pro všechny,“ vysvětluje Martin Šmíd.

Chytré měření ukáže, kde hledat ztráty

Prvním krokem ke snížení ztrát nemusí být drahá výměna potrubí, ale data. Moderní ultrazvukové chytré vodoměry s dálkovým odečtem poskytují přesná a pravidelná data o spotřebě jednotlivých odběrných míst a automaticky je přenášejí prostřednictvím sítí NB-IoT nebo LoRaWAN. Obec tak získává přehled o spotřebě vody bez nutnosti fyzických odečtů a data, se kterými může dále pracovat.

„U řady menších vodovodů se dnes na únik přijde až ve chvíli, kdy se projeví viditelná porucha nebo neobvyklý nárůst spotřeby. Samotné chytré vodoměry jsou důležitým zdrojem dat, ale skutečná hodnota vzniká jejich propojením s informacemi z celé vodovodní sítě. Když víme, kolik vody do sítě nebo její části vstupuje a kolik jí odběratelé skutečně spotřebují, můžeme průběžně sledovat vodní bilanci, odhalovat neobvyklé změny a postupně zužovat oblast, ve které může problém vznikat,“ říká Martin Šmíd a dodává: „Pokud k tomu přidáme data o tlaku, průtocích, čerpadlech nebo dalších prvcích sítě, dokážeme problém lokalizovat ještě přesněji. Obec pak může své omezené prostředky směřovat tam, kde mají největší efekt, místo aby rozhodovala jen podle stáří potrubí nebo čekala na havárii.“

Digitalizace vodárenství v Česku postupuje pomalu. Evropa je napřed

Technologie chytrých ultrazvukových vodoměrů (tzv. watermetering) není letošní novinka. Ve světě už fungují řádově miliony instalací. V Evropě se chytré měření vody stále více prosazuje mimo jiné v Polsku, Rakousku, Itálii, Španělsku nebo Belgii a zkušenosti ukazují, že pravidelná data z vodoměrů a dalších prvků sítě pomáhají rychleji odhalovat úniky, sledovat ztráty a lépe plánovat opravy. V České republice už chytré odečty využívají někteří provozovatelé, jejich zavádění je ale zatím pomalé, a to zejména u menších měst a obcí.

„Stačí se podívat do sousedního Polska, kde už vznikají projekty chytrého měření v řádu desítek tisíc odběrných míst. V Česku přitom infrastruktura pro dálkový odečet dávno je a technologie je ověřená na milionech vodoměrů ve světě. Technologicky tedy nemáme na co čekat. Potřebujeme zvýšit tempo a dostat tyto možnosti i k menším obcím, které je často potřebují nejvíc,“ říká Martin Šmíd.

Chytré měření brzdí vstupní investice. Stát může pomoci

Hlavní překážkou pro nasazení chytrého měření v malých obcích je počáteční investice. Obec musí vybavit chytrými vodoměry stovky odběrných míst a zajistit jejich konektivitu i zpracování dat. Přínosy přitom nejsou jen v úspoře ručních odečtů. Pravidelná data pomáhají odhalovat úniky a anomálie, snižovat ztráty vody a lépe rozhodovat o údržbě a investicích do sítě. Rychlou návratnost investic do digitalizace vodovodní sítě pak navíc může podle Moore Czech Republic dále doplnit model služby s pravidelným měsíčním poplatkem, díky němuž budou obce vysoké jednorázové vstupní investice zcela ušetřeny.

Výrazně rychlejší rozšíření chytrého měření mezi malé obce by mohla přinést také cílená podpora státu. Česká republika v minulosti zavádění chytrého měření a digitalizaci vodárenství podporovala, v současnosti však cílený dotační titul chybí. Dostupné programy míří především na zadržování vody v krajině.