Moderace obsahu: Mýty a fakta podle nařízení DSA (12.3.2026)

Nařízení o digitálních službách (dále jen „DSA“) vzniklo v reakci na dynamický vývoj digitálních platforem a jejich rostoucí vliv na společnost a veřejnou diskusi. Cílem DSA není, jak se občasně mylně interpretuje, určovat, co si smíme myslet či co smíme říkat. Podstatou DSA je zavedení jednotného uceleného rámce pro fungování online služeb v celé Evropské unii, požadavek větší odpovědnosti platforem, snaha přispět k bezpečnějšímu digitálnímu prostředí a současně chránit základní lidská práva jeho uživatelů, včetně svobody projevu.

DSA reprezentuje přístup „nezákonný obsah má být řešen a sankcionován a zákonný obsah chráněn a respektován“. Nařízení, tedy DSA, tak nastavuje procesní pravidla pro nakládání s obsahem, vyzdvihuje důležitost transparentnosti rozhodování online platforem a současně dává uživatelům větší kontrolu nad tím, jak je s jejich obsahem nakládáno. To zahrnuje například právo na odůvodnění zásahu a možnosti obrany proti neoprávněným zásahům do jejich příspěvků.

Mýty a fakta o moderaci obsahu z pohledu DSA

Mýtus: DSA zavádí cenzuru na internetu.

Fakt:

DSA nikterak neurčuje, jaké názory jsou v pořádku, a nezavádí „seznam zakázaných myšlenek“. Nařízení se dotýká pouze nezákonného obsahu a nastavuje postupy, jak s ním mají platformy nakládat.

Samotný pojem nezákonného obsahu přitom DSA nevytváří. V tomto smyslu vychází z platného právního rámce Evropské unie a dalších členských států. Nezákonnost obsahu je tak vždy posuzována dle existujících právních předpisů (v ČR se jedná např. o trestní zákoník), nikoliv tedy podle rozhodnutí samotných platforem nebo evropských institucí.

DSA zároveň pracuje s mechanismem tzv. notice and action, který ukládá platformám povinnost oznámení o nelegálním obsahu posuzovat „…včas, nesvévolně, objektivně a s náležitou péčí.“ (čl. 16 odst. 6 DSA). Pokud platforma jakýkoli obsah odstraní nebo k němu omezí přístup, musí takový zásah uživateli také odůvodnit.

V případě, že přes zmíněný mechanismus bude nahlášen tzv. škodlivý obsah, který není nezákonný, je pouze na rozhodnutí platformy, zda takový obsah smaže. Nicméně pravidla pro tuto moderaci obsahu musí být jasně, transparentně a jednoduše vysvětlena v podmínkách služby. Zároveň platí stejná pravidla jako pro moderaci nelegálního obsahu – smazání musí být řádně odůvodněné a uživatel má možnost se odvolat.

Mýtus: Online platformy mohou mazat jakýkoliv obsah svých uživatelů bez vysvětlení.

Fakt:

DSA ukládá výslovnou povinnost odůvodňovat každý zásah do obsahu svých uživatelů.

Před přijetím DSA nebyly online platformy vždy povinny uživatelům sdělovat důvody odstranění jejich obsahu. DSA tuto situaci mění a zavádí povinnost všechny zásahy do obsahu odůvodňovat, čímž tedy přispívá k vyšší transparentnosti rozhodování online platforem. Konkrétně podle čl. 17 DSA musí platforma uživateli poskytnout tzv. statement of reasons, což je odůvodnění, proč k zásahu do obsahu došlo, a zároveň informovat o dostupných možnostech nápravy, včetně možnosti mimosoudního řešení sporů nebo soudu.

Mýtus: Důvěryhodní oznamovatelé budou rozhodovat o tom, co má být na platformě odstraněno, a tím pádem ohrozí svobodu projevu.

Fakt:

Důvěryhodní oznamovatelé, neboli tzv. „trusted flaggers“, nemají pravomoc mazat obsah nebo sami určovat, co je či není nezákonné. Jejich úlohou je pouze upozorňovat na potenciálně nezákonný obsah šířící se na platformě. O případném odstranění obsahu vždy rozhoduje samotná platforma na základě posouzení jeho souladu s právem.

Čl. 22 DSA říká, že:

„… oznámením podaným důvěryhodnými oznamovateli v rámci jejich stanovené odborné působnosti prostřednictvím mechanismů uvedených v článku 16 byla dána přednost a aby byla vyřízena a bylo o nich rozhodnuto bez zbytečného odkladu.“ (čl. 22 odst. 1 DSA)

Načež mechanismy dle čl. 16 stanovují, že odpovědnost rozhodnutí náleží poskytovateli hostingové služby (platformě), nikoliv oznamovateli. Poskytovatel je povinen:

„Poskytovatelé hostingových služeb (…) přijímají rozhodnutí s ohledem na informace, jichž se oznámení týkají, včas, nesvévolně, objektivně a s náležitou péčí.“ (čl. 16 odst. 6 DSA)

Zároveň platí, že oznámení musí být dostatečně přesné a náležitě odůvodněné. Mimo jiné musí obsahovat odůvodnění, proč byl obsah vyhodnocen jako nezákonný.

Oznamovatelé navíc musí být nejprve certifikováni koordinátorem digitálních služeb (v ČR je jím Český telekomunikační úřad) a prokázat zvláštní odborné znalosti a způsobilost v oblasti určitého typu nelegálního obsahu (např. dětské pornografie). Oznámení pak mohou podávat pouze v rámci této vymezené oblasti. Čl. 22 DSA tedy doplňuje, že oznámení podaná důvěryhodnými oznamovateli mají být vyřizována přednostně, nicméně nesvěřuje jim žádné rozhodovací pravomoci. Důvěryhodní oznamovatelé jsou nástrojem poskytujícím odborný a nezávislý vstup v systému oznamování, zatímco odpovědnost za konečné posouzení a případný následný zásah zůstává výlučně na online platformě.

Mýtus: DSA umožní ovlivňování veřejnosti a manipulaci veřejné debaty ze strany státu nebo institucí EU.

Fakt:

DSA nevytváří žádný proces či mechanismus, kterým by stát nebo instituce EU jakkoliv řídily názory a veřejnou debatu společnosti. Naopak, ukládá velmi velkým online platformám (dále jen „VLOPs“) povinnost posuzovat, zda fungování jejich služeb nemá negativní dopady na základní lidská práva a principy demokratické společnosti.

Dle čl. 34 odst. 1 DSA jsou VLOPs povinny identifikovat a hodnotit také:

„jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na výkon základních práv, zejména (…), svobody projevu a svobody informací, včetně svobody plurality sdělovacích prostředků…“

a současně:

„jakékoli skutečné nebo předvídatelné nepříznivé dopady na občanský diskurz, volební procesy a veřejnou bezpečnost“.

Smyslem DSA není manipulace veřejným míněním, ale svými opatřeními cílí k větší odpovědnosti platforem za to, jak jejich algoritmy a doporučovací systémy ovlivňují podobu občanské debaty. Jde o podporu odpovědnějšího fungování digitálních služeb a větší uvědomění, jaké dopady mají tyto nástroje na veřejnou diskusi, nikoliv o zasahování do samotného obsahu šířených názorů. Transparentnost naopak pomůže odhalit, zda algoritmy neznevýhodňují některé skupiny nebo témata.

DSA stanovuje předvídatelné a transparentní mantinely pro fungování digitálních platforem v Evropské unii. Pomáhá posílit odpovědnost a současně chrání procesní práva jejich uživatelů. Nezákonný obsah má být řešen prostřednictvím taxativně stanovených postupů, včetně povinnosti zásah do obsahu odůvodnit a umožnit jeho přezkum, zatímco projevy a příspěvky, které jsou v zákonných mezích zůstávají nedotčeny.

DSA reaguje na proměnu digitálního prostředí, v němž online platformy ovlivňují tok informací i podobu veřejné debaty. Jeho cílem není zásah do podoby a obsahu názorů, ale nastavit transparentní postupy pro objektivní rozhodování.

V České republice je DSA přímo závazné a použitelné. Současně však probíhá příprava vnitrostátního prováděcího rámce, jímž je připravovaný návrh zákona o digitální ekonomice, který dosud nebyl přijat a jehož cílem je adaptace českého prostředí na výkon DSA a zajistit jeho plné fungování českém právním řádu. Ministerstvo průmyslu a obchodu jako gestor této právní úpravy ve spolupráci s dalšími orgány připravuje podmínky pro jeho účinné uplatňování.