Zabezpečení české železnice – základní otázky a odpovědi

mdcr.cz
Zabezpečení české železnice – základní otázky

V reakci na aktuální diskusi o zabezpečení české železnice, mj. na serveru Zdopravy.cz, je třeba položit si základní otázku, co od železnice v ČR vlastně očekáváme. Zda chceme budovat moderní, výkonný a efektivní systém anebo lpět na překonaných technických řešeních. Ministerstvo si ji pokládá a hlavu do písku před situací nestrká. Výsledek jeho koncepčních snah by se dal shrnout do následujících tezí.

Chceme moderní a bezpečnou železnici?

  • ETCS je v současné situaci jediný způsob (technologicky i legislativně), jak v podmínkách ČR opravdu skokově zvýšit úroveň zabezpečení jízdy vlaků.
  • Pokud tedy opravdu chceme bezpečnost zvýšit (a ne o tom jen plamenně diskutovat), přestaňme se upínat na překonané technologie z minulého století, které navíc vznikly ve zcela jiných podmínkách a se zcela jinými cíli, a napněme společně síly k co nejrychlejšímu rozšíření ETCS ve výhradním provozu.
  • Smíšený provoz obou systémů, jak například prosazují někteří dopravci ve svém podání na UOHS, bezpečnost nezvýší, a navíc neumožní další rozvoj, po kterém volají všichni, kdo železnici používají. Smíšený provoz národního systému souběžně s ETCS pak zejména neumožní optimalizovat infrastrukturu pro lepší využití kapacity vytížených tratí. Kapacita je jedním z hlavních důvodů, proč není do budoucna žádoucí kombinovat oba systémy na infrastruktuře.

Chceme rozšířit zabezpečovač rychle i na další tratě?

  • ETCS jako evropsky standardizované řešení umožní rozšířit okruh dodavatelů, jako se tomu stalo v jiných zemích. Díky tomu budeme mít k dispozici větší průmyslové kapacity a více expertů na rychlejší zabezpečení sítě.
  • Navýšením kapacity dodavatelů tak můžeme postupovat rychleji při vybavování sítě zabezpečovačem.
  • Lpěním na národním systému dodavatelskou kapacitu nenavýšíme a vybavování sítě se bude dále zpožďovat a odkládat.

Chceme zlevnit náklady na infrastrukturu?

  • Díky větší konkurenci mezi dodavateli můžeme dosáhnout zlevnění infrastrukturních projektů.
  • Díky liberalizaci v oblasti osobní dopravy dokážeme získat vyšší kvalitu za méně peněz. Zopakujme s ETCS obdobný scénář v podobě větší konkurence také na trhu v oblasti zabezpečení.
  • Díky použití počítačů náprav namísto kolejových obvodů můžeme snižovat také náklady na údržbu, rozsah výluk a tím zvýšit spolehlivost železnice.

Proč jsme v minulosti neupravovali bezpečnostní mezery v národním systému?

  • Protože by to de facto znamenalo vyvíjet úplně nový systém.
  • Rozhodnutí nevyvíjet národní systém padlo na úrovni VUŽ a ČD, s.o. již v roce 1997, kdy bylo zároveň rozhodnuto jít v ČR cestou ETCS.
  • Navíc na národní úrovni nikdy neexistovala jednoduchá bodová varianta zabezpečovače vhodná pro nekoridorové tratě a regionální dráhy.
  • Vyvíjet něco jako „národní“ ETCS by nebylo smysluplné ani z toho důvodu, že vývoj ETCS na úrovni EU spolykal spoustu prostředků z našich daní a chceme z něj čerpat benefity. Také náš průmysl se na evropské úrovni vývoje ETCS aktivně účastní.
  • Příkladem budiž Belgie, jejíž národní systém rovněž neplnil potřebné bezpečnostní funkce, a po několika vážných nehodách v letech 2008 a 2009 se rozhodla pro implementaci ETCS. Od 12/2025 zavádějí v Belgii výhradní provoz na celé síti.

Je současný systém zabezpečení jízdy vlaků podle vyhlášky 173/1995 Sb. překonaný?

  • Systém zabezpečení jízdy vlaků zakotvený v předpisech vychází z dlouhodobého historického vývoje železničního systému v ČR, z aktuálních možností technologií a ze stavu jejich rozšíření na síti a ve vozidlech. Jeho zpochybňování ke zlepšení nepovede, spíše naopak.
  • ETCS pomůže úroveň zabezpečení jízdy vlaků posunout výrazně dál. Podmínkou je jeho rychlá implementace, a to ve výhradním provozu.
  • Pak na to může reagovat také legislativa a předpisy. Pouhým administrativním opatřením principy fungování železnice nezměníme a ani ji lépe nezabezpečíme.
ETCS určitě není lék na všechno, ale pomůže vyřešit jednu z nejdůležitějších oblastí – a tou je zabezpečení jízdy vlaků na úrovni odpovídající vyspělým železnicím.